Vnímám-li současné dění ohledně Ministerstva kultury, nemohu se zbavit dojmu, že politická reprezentace nahlíží na působnost resortu jako na něco dopředu daného – s předem vymezenými mantinely, potažmo vlivem. Redukuje jej na správní orgán, na instituci rozdělující granty a dotace, přičemž vliv Ministerstva je chápán zejména jako formální vliv vycházející ze stanovených kompetencí, který je limitovaný příslušnou kapitolou státního rozpočtu. Není tedy divu, že v porovnání s ostatními, zejména „silovými“ ministerstvy „nedopadá MK ČR tak dobře“.
Bohužel, při takovémto zúžení přístupu zcela zaniká étos této instituce, příležitost využít neformálního vlivu, být např. hlavním českým think-tankem v oblasti kultury, který nastoluje klíčové otázky fungování kultury ve 21. století, nabízet vize a předávat je dále na evropskou úroveň. Resort skýtá nespočet takovýchto příležitostí – a byla by jistě škoda je nevyužít.
Ministerstvo kultury může být navíc úřadem, který poskytuje inspiraci v tom, jak může fungovat státní správa, jak lze např. ztransparentnit třeba grantová řízení – co si budeme povídat, tato oblast na MK ČR silně připomíná mnoha charakteristikami Augiášův chlév… (Vzhledem k tomu, že jsem jedním z „duchovních otců“ iniciativy Stop grantokracii!, je pro mě toto téma obzvláště zajímavé).
Poté, co utichnou koaliční handrkování, bude příležitost zamyslet se, kterým směrem MK ČR vykročí. Vzpomněl jsem v této souvislosti na citát, který bývá připisován Zdeňku Nejedlému (parafrázuji): „…chtěli mě odstavit na vedlejší kolej. Rozhodl jsem se, že jim z té vedlejší koleje udělám hlavní nádraží…“ Třeba to bude pro budoucího ministra/ministryni inspirace…
P. S. Rozpočet MK ČR je v poměru k ostatním resortům opravdu nanicovatý, pro představu je dobré podívat se na jeho grafické ztvárnění (vhodné zejména pro ty, kteří tvrdí, že „zrušením Senátu bude na více důchody…“)