Hned na úvod si dovoluji předeslat, že tento příspěvek je jakýmsi přenesením „přemýšlení nahlas“ do podoby blogu, nikoliv důvodovou zprávou pro změnu nějakého předpisu. Proto se nebudu pouštět do systematického shrnutí vývoje udělování a používání titulů v několika posledních desetiletích. Rovněž předesílám, že teze předkládané v tomto příspěvku nejsou mnohdy do důsledků promyšlené, nicméně předpokládám, že by mohly vyprovokovat věcnou debatu.
Chce-li se v současné době uchazeč o doktorské studium školit na některém z pracovšť AV ČR, musí nejprve podat přihlášku k doktorskému studiu na VŠ, která má s příslušným pracovištěm uzavřenou smlouvu o spolupráci na těchto aktivitách. Samostatné doktorské studium na AV ČR v současné době není možné, třebaže jsem (nejen já…) přesvědčen, že reálné překážky prakticky nejsou (a pokud jsou, pak je lze relativně bezbolestně, případně s relativně malými náklady) odstranit.
Základní problém spočívá v tom, že „dostat do zákona možnost, že doktorské programy lze realizovat nejen na VŠ, ale též na ústavech AV ČR“ je věc v zásadě politická. Skutečným otevřením této otázky by se plně projevila řevnivost VŠ a AV a výsledek by byl podle mého soudu dosti nepredikovatelný.
Sem s návrhem!
Nebudu dlouho napínat: návrhem je drobné doplnění stanov AV ČR, vytvoření jakéhosi článku 62′: tak, jako dnes uděluje Akademie titul DSc. (který v současné době nemá – a patrně ani v rozumném horizontu mít nebude – zákonnou oporu) by AV udělovala i titul CSc. Obsah, věcné i formální požadavky by byly čistě věcí AV ČR. Tolik myšlenka.
Několik aspektů návrhu a reakce na některé potenciální připomínky
Je to nesystémové.
Ano, je, ale… „Systémovost“ titulu je odvislá mj. od „systémovosti“ instituce, která jej uděluje. Pokud jej uděluje v systému etablovaná instituce, pak je titul přinejmenším pozoru-hodný. Jistě lze namítnout, že dvoukolejnost základního a části aplikovaného výzkumu v ČR (něco se dělá na VŠ, něco na AV) je sama o sobě poněkud nesystémová, nicméně rozhodně nejde o nikterak komplikovanou situaci – prostě existuje strana VŠ/univerzit a strana AV. Nejde o žádné pětistranné či „ještě-více-stranné“ hrací pole, dvě strany jsou prostě přehledná záležitost.
Mimochodem, v oblasti profesního postgraduálního vzdělávání (lékařské atestace, advokátské zkoušky, …) je v mnoha oblastech situace výrazně nepřehlednější (=méně systémová), aniž by to příliš vadilo. Že tyto systémy nebývají kompatibilní se zahraničím také nikoho příliš nevzrušuje.
Garance kvality
Vycházím z premisy, že hodnota titulu je dána hodnotou instituce, která jej uděluje. Hodnota titulu CSc. by byla spojována s hodnotou AV. Kdo považuje (konkrétní ústav AV) za vysoce kvalitní instituci, by jistě titulu přiřkl velkou kvalitativní váhu, a naopak ten, kdo o kvalitě instituce pochybuje, bude mít na titul svůj názor.
Titul Ph.D., nad nímž bdí příslušné rady fakult a navrch ještě Akreditační komise, má sice formální váhu danou zákonem, ale stejně si o ní můžeme myslet své. Zajímám-li se o konkrétního nositele titulu Ph.D., zajímá mě, kde jej získal, a celkem přirozeně dělám rozdíl mezi absolventem kvalitní fakulty prestižní univerzity a absolventem doktorského studia na podprůměrné fakultě regionální univerzity. Akreditační komise mnoho nezachrání.
Otázka garance kvality je v podstatě otázkou důvěryhodnosti interních mechanismů AV. Navíc zde již existuje v jistém smyslu precedent – již zmíněný titul DSc. Funguje, ačkoliv nad ním nebdí Akreditační komise.
Ekvivalentnost Ph.D. a CSc.
Třebaže vliv Boloňské deklarace je v ČR poměrně výrazný, z hlediska celosvětového by drobná nepřehlednost naprosto nic neznamenala. Ve finále jsou totiž stejně nejpodstatnější faktory, které jsou na formálním titulu zcela nezávislé. Hodnotí-li recenzent článek, pak je mu systémovost nebo nesystémovost titulu autora naprosto… (však víte, co).
V mnoha výběrových řízeních v akademické sféře se objevuje požadavek na titul Ph.D. nebo titul ekvivalentní. Není však typicky specifikováno, co se oním ekvivalentním titulem myslí. Troufám si tvrdit, že pokud by AV přišla s rozumně koncipovaným CSc. programem, nikdo by si patrně nedovolil veřejně tvrdit, že se nejedná o ekvivalenty (již kvůli „starým“ CSc.). Pokud by byly tendence „odstrkovat uchazeče s původem z AV“ neformálně, dělo by se to už nyní.
A proč vůbec…?
Proč vůbec zakládat „interní akademii“ Akademie? A proč ne? Instituce formátu AV by měla mít možnost vzdělávat své pracovníky a pracovníky pro jiné instituce. Netradiční konkurence v postgraduálním vzdělávání by jistě VŠ pomohla. Navrhované řešení by se navíc obešlo bez politických tanečků, možná by se setkalo s jakýmsi prskáním…