Reklama
 
Blog | Martin Víta

Drobná úvaha o vnímání kvality soukromých VŠ

Stočí-li se ve společnosti řeč na vysoké školství a jeho kvalitu, bývá zpravidla jen otázkou času, kdy někdo zmíní jako jeden z hlavních důvodů nízké kvality absolventů VŠ existenci a fungování soukromých vysokých škol. Jak je tomu doopravdy?

Systematické hodnocení kvality absolventů VŠ se v ČR prakticky neprovádí, natož aby se provádělo kvalitně. Představa soukromé vysoké školy jako firmy (mimochodem, řada z nich jsou obecně prospěšné společnosti!), jejímž cílem je maximalizovat zisk prostřednictvím „prodeje diplomů“ stačí mnohým k prostému závěru, že jeden ze zásadních problémů kvality vysokoškoláků v ČR tkví dnes v soukromém vysokém školství. Představa poptávky po titulech, které nemusejí být nutně podepřeny vzděláním, obraz synků z bohatých rodin, kteří jsou „blbí jako troky, ale titul mít musí“, a nakonec v neposlední řadě i počet soukromých vysokých škol – to vše pro řadu lidí (bohužel i vzdělaných!) znamená podporu zmiňovaného závěru.

Nemíním obhajovat tezi, že soukromé VŠ jsou, resp. nejsou kvalitní – k tomu ostatně nemám data (některé návrhy naznačující standard školy – viz níže), osobně se však domnívám, že mezi soukromými VŠ se najdou jak prodejny diplomů, tak rozumně fungující vzdělávací instituce. Dále se domnívám, že těch prvních je patrně více, nicméně paušální odsudek by byl krajně nespravedlivý vůči těm školám, které se snaží poskytovat kvalitní výuku, a dopadl by především na někoho „trochu jiného, než na ty, kteří kritikům soukromých VŠ leží v žaludku“.

Nejprve data, potom soudy!

Na problém se nyní podívejme skrze data, které poskytuje MŠMT. Podle statistik v bylo k 31.12.2012 na veřejných vysokých školách zapsáno v ČR v prezenčním bakalářském studiu 158 136 studentů, na soukromých jen 17 228 studentů. Čili na jednoho „prezenčního bakaláře“ soukromé VŠ připadá o něco více než devět „prezenčních bakalářů“ veřejných škol. (Mnozí lidé mají tendenci směšovat čísla týkající se různých typů a forem studia – v tomto kontextu opravdu není smysluplné patlat dohromady data o magistrech a bakalářích, prezenční a kombinované formě studia.) Řada lidí vynášejících různé hodnotové soudy o soukromých VŠ však mluví stylem jako by studentem soukromé VŠ byl každý druhý vysokoškolák v ČR. (Věc je opravdu diametrálně odlišná: máte-li úspory 100.000 Kč, pak váš soused mající úspory o něco vyšší než 900.000 Kč má naspořeno opravdu výrazně víc!). Jakákoliv změna v kvalitě bakalářského prezenčního studia na soukromých VŠ (ať už v pozitivním nebo negativním směru) je tedy nutně „cezena“ poměrem 9 : 1.

Reklama

Co by se stalo s kvalitou prezenčních studentů bakalářského studia v ČR (za předpokladu, že studenti soukromých VŠ jsou těmi nejméně kvalitními studenty, což nutně nemusí být pravda!), kdyby akreditační komise ze dne na den odebrala akreditaci prezenčních bakalářských studijních programů plošně všem soukromým VŠ? Dopad by vzhledem k onomu poměru zdaleka nebyl tak výrazný, jak si někteří myslí. Ano, je možné, že průměrná kvalita studenta soukromé VŠ je tak extrémně nízká, že průměr celé populace vysokoškoláků táhne výrazně ke dnu, ale je rovněž možné, že kvalita vysokoškoláků na soukromých VŠ příliš celkový průměr neovlivňuje.

I kdyby byli studenti soukromých VŠ ti nejhorší, tak situace po odebrání akreditace by daleko spíše připomínala majitele zatopeného sklepa, který se pokusil následky povodně umenšit tím, že ze sklepa vynesl pár kýblů nejšpinavějšího bahýnka, než někoho, kdo vyčistil Augiášův chlév. Popravdě řečeno, to, co v ČR stahuje kvalitu vysokoškoláků dolů, jsou dle mého soudu spíše kvanta nepříliš kvalitních studentů na některých fakultách velkých veřejných univerzit než „hrstky nekvalitních studentů soukromých VŠ“. Pro jistotu polopatě doplňuji, že samozřejmě nejsem odpůrcem tlaku na monitorování a zvyšování kvality soukromých VŠ (naopak pro ně horuji!), ale je dobré upozornit, že nemůžou být hlavní cestou ke zlepšování kvality VŠ vzdělávání v ČR.

Otázka typického studenta soukromé VŠ: nejčastějším profilem studenta soukromé VŠ zdaleka nemusí být rozmazlený potomek bohatých rodičů obdařený mdlou myslí, ale spíše zaměstnanec, který si chce (potřebuje) zvýšit kvalifikaci – napovídal by tomu fakt, že na každého studenta prezenčního bakalářského studia na soukromé VŠ připadá zhruba 1,08 studenta kombinovaného bc. studia (dříve dálkového – toto studium zpravidla volí ti, kteří studují při zaměstnání – zlatá mládež to jistě nebude, proč by to taky dělala?). Na veřejných VŠ je tento poměr výrazně odlišný: na jednoho prezenčního bakaláře připadá 0,27 studenta kombinovaného bc. studia. Plošným odebráním akreditací soukromým vysokým školám bychom mj. „pěkně zatopili“ mnohým zaměstnaným, kteří VŠ volili často z jiných důvodů než „placené rozdávání diplomů“. Paní účetní z Třebíče, která si chce zvýšit kvalifikaci a studuje nějaký ekonomický obor na Západomoravské vysoké škole, patrně spíše hledala školu, kde bude moci rozšířit svoje znalosti vzhledem k tomu, čím se zabývá (třeba má v úmyslu dospět k nějakému manažerskému postu), školu má rozumně blízko (žádné ježdění každý druhý víkend přes půl republiky) a kde jí případně vyjdou vstříc s termíny (zkouškové období uprostřed termínů uzávěrek atp. na klidu nepřidá). Samozřejmě je legitimní se ptát, zda to, co se dotyčná na škole naučí, resp. celková úroveň znalostí odpovídá tomu, co jsme ochotni akceptovat pro úroveň vysokoškoláka (bakaláře). Nicméně otázka je tu: jak častý je tento případ? Jak je na tom v poměru k „synkům zbohatlíků“, anebo třeba ke státním úředníkům, kteří chtějí „bezpracně diplom“ výměnou za klientelistické úsluhy? Liší se tato struktura studentstva od struktury kombinovaných bakalářů na veřejných VŠ? Na tuto otázku řada „odborníků“ nedokáže odpovědět.

Mimochodem, když už jsme u těch klientelistických vazeb: považuji osobně za společensky méně nebezpečné, pokud si dotyčný úředník „koupí“ diplom na soukromé VŠ, než to, že úředník získá na veřejné VŠ titul výměnou za přivřené oči tuhle a onde…

Přidaná hodnota

To, co se v kontextu vysokého školství tradičně opomíjí, je přidaná hodnota vzdělávacího procesu a také kvalita samotné výuky. Pokud na náročné škole, kam převážně chodí kvalitní uchazeči, spočívá přednáška slovutného pedagoga v monotonním předčítání skript dotyčného, nejeví se zpravidla při pohledu z venku nic špatně. Otázka ale je, zda při jiném přístupu by výsledky dané skupiny studentů nebyly výrazně lepší. Jinými slovy, podívejme se, jak na tom vzdělávaná skupina byla na začátku, jak na konci a čím byl tento posun způsoben. Rozdíl je právě onou přidanou hodnotou. Bylo by jistě velmi náročné porovnat předměty a jejich pedagogy napříč školami z hlediska přidané hodnoty pro studenty, nicméně fakt, že něco neumíme, nebo to nedokážeme změřit (či je to jen finančně a organizačně náročné) neznamená, že problém neexistuje. Pokud chce někdo vynášet soudy o kvalitě jakýchkoliv škol, měl by zajisté vzít do úvahy i tento parametr.

Podobným způsobem by se dalo pokračovat i dále. Cílem tohoto příspěvku však není poskytnout všeobjímající data a interpretovat je, ale naznačit, že realita je daleko mnohovrstevnatější, než se na první pohled řadě lidí jeví – a jednoznačné soudy zpravidla nebývají tak jednoznačné i třeba jen na základě triviálního zorientování se v základních kvantitativních charakteristikách.

Nemálo lidí má tendenci vynášet různé jednoznačné soudy, které často vycházejí z generalizace na základě několika málo exemplářů (neověřená hypotéza „absolventi soukromých VŠ jsou nevzdělaní diletanti“ plus zkušenost „znám dva absolventy soukromých škol, jsou to výstavní tupci“ – a hned je tu soud o kvalitě desetitisíců studentů soukromých škol).

Osobně mám ve svém okolí – ve firmách, s nimiž spolupracujeme – dva absolventy soukromých VŠ. Nemohu říci, že by byli nějak odlišní od těch, kteří studovali na veřejných VŠ – ale rozhodně z tohoto faktu nemíním vystavět obhajobu kvality soukromých VŠ.

To, co je pro takovéto situace typické je, že velmi málo těchto lidí navrhuje, jakým způsobem se dají jejich soudy ověřit a doplní svá stanoviska promyšlenými návrhy, co udělat.

Dva (relativně jednoduché) návrhy poskytující orientaci

Abych dostál tomu, co hlásám, zkusím navrhnout pár relativně jednoduchých experimentů, které přinesou racionálnější náhled na problematiku, a které se dají učinit s daty, která jsou již nyní k dispozici, nebo se dají relativně snadno získat.

Expertní hodnocení kvality bakalářských prací

Díky systému thesis.cz lze získat relativně snadno základní přehled o relativně velkém množství exemplářů bakalářských prací jak z veřejných, tak soukromých VŠ. Experiment: vybrat reprezentativní vzorky bc. prací vzhledem k daným oborům a formám studia, nechat je (slepě) ohodnotit experty podle několika kritérií a výsledky seřadit. Je pravda, že práce absolventů soukromých škol se řadí na žebříčku kdesi dole?

Nezaměstnanost absolventů

Jak vypadá (ne)zaměstnanost absolventů soukromých a veřejných VŠ v rámci jednotlivých oborů a forem studia? Statistiky pro jednotlivé vysoké školy, resp. fakulty již existují – a mimochodem, pro mnohé soukromé VŠ na první pohled vypadají velmi pozitivně! Kdo si chce trochu upřesnit měřítka, nechť si pohraje s aplikací dostupnou na adrese:

To, co ovšem schází, jsou agregované údaje rozlišující formu studia – to, že soukromé VŠ, která má 50 procent studentů kombinovaného studia, vychází relativně nízká nezaměstnanost v porovnání s obdobně zaměřenou veřejnou VŠ, může být právě způsobeno relativně vysokým podílem kombinovaných studentů – ti, kteří při studiu pracují, jistě budou pracovat i po ukončení studia. Bylo by proto rozumné porovnávat VŠ separátně nezaměstnanost absolventů prezenčního a zvlášť kombinovaného studia v rámci daných směrů. Jaká jen nezaměstnanost absolventů prezenčních studií veřejných a soukromých VŠ vzhledem k oboru, či směru studia? (Opět bychom měli daleko plastičtější pohled.)

Jistě by se daly dělat další věci – např. státní závěrečné zkoušky jsou veřejné, proč by lidé (např. někteří novináři) nemohli navštívit a porovnat úroveň těchto zkoušek? Proč někdo neudělá anketu na téma připravenosti přednášejících atp., atp.

Pokud někomu jde skutečně o zvýšení kvality vysokoškolských studií na různých VŠ, je nejprve nutné podívat se na problémy v celé jejich šíři a vytvořit si mnohem věrnější obraz skutečnosti. Vylepšování kvality VŠ vzdělávání pak bude mravenčí prací, kterou samozřejmě ti, kteří vidí pouze jednoduchá řešení (typu „zrušme neboaspoň výrazně omezme soukromé VŠ!“) neocení.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama